Bleskový konec náhlých davů

Flash mobs skončily dříve, než si jich Respekt všiml

Respekt před nedávnem věnoval pozornost "nově vznikajícímu" fenoménu zvanému "flash mobs" neboli náhlé davy (viz článek Marka Faka Masa a žert, Respekt č. 35/2003). S trochou nadsázky by se ovšem dalo říci, že publikovaným článkem spíš přinesl jen další důkaz, že tento druh svérázné zábavy už má zenit za sebou, je znehodnocen, a tedy i odsouzen k poměrně rychlé "smrti".

Nejen New York

Marek Fak a téměř všichni ostatní autoři, kteří o náhlých davech psali, kladou vznik flash mobs někdy do poloviny letošního roku. Za jejich tvůrce pak považují Newyorčana, který se představuje pouze jako Bill. Skutečnost je ovšem barvitější. Předchůdce flash mobs můžeme hledat hlouběji v historii. Ideový vzor lze do jisté míry nalézt v hnutí situacionistů, které vzniklo ve Francii koncem padesátých let ("vytváření situací" si dali přímo do jména). V San Franciscu prováděly performance podobné náhlým davům umělecké skupiny Suicide Club, The Cacophony Society a řada dalších už na přelomu osmdesátých let.

Ani ve využití internetu nedrží Bill prvenství. Česko totiž předběhlo první virtuálně organizovaný newyorský flash mob o tři čtvrtě roku. V loňském říjnu totiž vytvořila náhlý dav skupina lidí kolem internetové stránky maslo.cz. Nazývali jej "reality hack" a účastníkům dali za úkol, aby patnáct minut nenuceně postávali před výlohou McDonald’s a pozorovali dění uvnitř. O své motivaci, která je oproti bezstarostným flash mobs poněkud propracovanější, napsali: "Naším cílem je nabourat realitu. Donutit náhodné kolemjdoucí, aby se zastavili a alespoň na chvíli vypadli z každodenního stereotypu, podívali se na svět jinak. Řečeno spolu s hackerskou skupinou binary.division: Nechceme svět, kde bude v našem životě jedinou barevnou věcí televize."

Kam média šlápnou

Řada iniciátorů nyní s roztrpčením sleduje, jak idea, která ještě před pár týdny dobře fungovala, velmi rychle ztrácí dech. Pozornost médií totiž akce citelně poznamenala. Na jednom německém srocení se tak kupříkladu vyskytlo sedmdesát účastníků a třicet fotoreportérů, jinde zase akci nabourala policie. A organizátoři se navíc začali bát, že fenoménu, který si tak rychle získal oblibu a popularitu, začnou zneužívat komerční firmy.

To vše přispělo k tomu, že tajemný Bill, který stojí za flash mobs v New Yorku, už oznámil, že osmé srocení bylo také srocením posledním. Už v době, kdy článek Marka Faka v Respektu vyšel, bylo tedy zřejmé, že náhlé davy ve své stávající podobě končí. Mají budoucnost, pouze pokud se stanou více aktivistickými (politickými) nebo uměleckými. Jako nezávazná zábava už se ovšem vyčerpaly.

Rozhodně to není poprvé, kdy média z něčeho rychle udělala fenomén a tím to zároveň znehodnotila. Například před dvěma lety byly módou tzv. mash-up remixy. Jedná se o spojení dvou naprosto odlišných písní do jedné nové. Nirvana byla zkřížena s Destiny’s Child, z rockerů The Strokes se náhle stala doprovodná kapela popové Christiny Aguilery. Šlo pouze o nezávaznou – a nelegální – zábavu. Ovšem v momentě, kdy si úspěchu těchto nahrávek všiml zábavní průmysl a média, celé nadšení rychle vyprchalo. Součástí zábavy jako by bylo, že se "o tom neví" a že se "to nesmí". Když se mash-upy objevily v masových médiích a vznikly první oficiální, firmami posvěcené mixy, byl zábavě konec.

Je to asi společný úděl všech podobných sympaticky podvratných myšlenek. Pokud se ukáže jejich idea jako velmi originální a nosná, ocitnou se v zájmu masových médií a dostanou se do hledáčku masové kultury, která však už originální ani nosná být neumí a ani nemůže.

Autor je redaktorem časopisu HIS Voice

Adam Javůrek